Nový přírůstek do naší smečky!
Po dlouhém přemýšlení, listování atlasy, konzultacích s přáteli a pozorování psů na závodech jsme se rozhodli pro štěňátko pyrenejského ovčáka. Na podzim roku 2009 jsem našla na internetu, že se narodilo štěňátko fenečka PO face rase (s krátkou srstí v obličeji) ve Farmě Štěkot s příhodným agility jménem Áčko. Hned jsme si ho zamilovali. Bylo to jediné štěně face rase, které se po letech narodilo v ČR. Bohužel pár dní předtím než jsme pro něj jeli si nešťastně zlomilo nožičku. I přes jeho handicap jsme byli rozhodnuti si ho vzít. Bohužel zranění si vzalo svou daň. Dosud aktivní štěňátko zpeciválkovalo a nožička potřebovala delší rekonvalescenci. Takže Áčko skončilo v laskavé náruči starších lidí.
Nakonec jsme se domluvili na štěňátku po Máje Farma Štěkot. Bohužel i její hárání se stále prodlužovalo a nás tlačil čas. Chtěli jsme prostě pejska hned, dokud jsem na mateřské dovolené, která se mi už krátí, a mohu štěňátku poskytnout veškerou péči, socializaci a základní výchovu. Myslím, že přivést domů štěně do plného pracovního zatížení není zrovna ideální. Mezitím nám byl nabídnut asi 4 měsíční pejsek mudi - Dru, velmi krásný harlekýn Bárou Sajdokovou. Bohužel nám nevyhovoval povahově a nehodil se do naší smečky. Jinak to byl velmi šikovný pejsek. Pak nám napsala paní Čertíkova z Farmy Štěkot, jestli bychom nechtěli fenečku po Hetty Farma Štěkot. Bohužel po této feně jsem štěně nechtěla, protože maminka je pejsek s velmi bohatou srstí typu bobtail, což do rodiny alergiků není moc vhodné. Byli jsme však ujištěni, že toto velmi nadané štěňátko, které nám vybrala se odlišuje od ostatních štěňat tím, že má méně srsti a bude typu polochlupatého.
Takže po tragické události, která nás potkala, jsme se rozhodli zaplnit alespoň
částečně díru v našich srdcích štěňátkem fenečkou Lisou Farma Štěkot – pyrenejský ovčák s dlouhou srstí v obličeji. Toto štěňátko se nám líbilo od první chvíle, kdy jsme je viděli na fotkách. Plavá srst, bílé tlapky a bříško a ty očička, jako sovička.
Stejně jako v případě cesty pro Bodíčka ani cesta pro Lisu se neobešla bez problémů. Nejenže můj manžel musel v práci ten týden, co jsme pro ni jeli, 2x měnit píchlé kolo. Ale večer před odjezdem pro Lisu do Lysé nad Labem nám odešlo auto a známí nás museli dotáhnout domů na laně. I přes snahu známého opraváře, auto se nepodařilo opravit. Takže odjezd, byl ohrožen. Ještě, že máme super kamarádku a teď i kmotřenku Lisy Hanku Wachsmannovou, která nám bez meškání nabídla své auto. Tímto ji chci moc poděkovat.
Ráno 27. února 2010 jsme tedy vyrazili za Lisou do Lysé nad Labem. Bohužel jsme skončili na parkovišti u Tesca v Ostravě, kde jsme chtěli ještě koupit dálniční známku. Těsně před zaparkováním začala svítit v autě kontrolka oleje. Takže manžel, ještě zašel koupit olej do auta a pro jistotu i chladící kapalinu. Už jsme si mysleli, že nám prostě osud toho pejska nepřeje. Ale my se nevzdali a vyrazili na cestu.
Na místo jsme přijeli kolem poledne. Všichni nás už čekali. Hned jak jsme vešli do vrat farmy, tak nás vesele vítala Lisa a její bratr Livio. Lisa úplně předčila naše očekávání, sbořila mýty o nesocializovaném chování těchto zvířat. Hned na první pohled jsme se do ní zamilovali. I manželovi, který dalšího pejska moc nechtěl, se na tváři objevil úsměv od ucha k uchu. A souhlasil s koupí. Seznámili jsme se s celou smečkou pyrenejských ovčáků na farmě, jejichž fotky jsem viděla na webu. Největší radost jsem měla zejména ze setkání s Ejmy – PO face rase, matkou Áčka. Je to PO harlekýn s nejkrásnějším úsměvem na světě!!! I když nám bylo řečeno, že k nám nepůjde, protože nemá po vleklém zranění a léčbě důvěru k lidem, seznámili jsme se s ní velmi rychle. Na toto seznámení nikdy nezapomenu. Také jsme se seznámili se snad nejmenší čivavou, kterou jsme kdy viděli, která vládla celé farmě.
Lisinka dostala od paní chovatelky bohatou výbavičku: startovací balíčky s krmivem, obojkem a vodítkem, balík psích piškotů, misku na vodu, knihu o PO, a veškeré informace o štěňátku a jeho dosavadní a budoucí péči, kterou zejména pochválila naše paní veterinářka.
S Bodíkem a Vikinkou se Lisa seznámila až v autě. Protože nevěděli, že Lisa s námi zůstane, brali ji jako dalšího pasažéra. Zpáteční cestu jsem absolvovala s pejsky v zadu v autě. Všichni se ke mně přitulili a pádili jsme domů. Lisinka se v autě chovala úplně předpisově, jako by jezdila autem pořád.
Lisa Farma Štěkot, my jí říkáme LILI (VERA-po mamce),
no prostě Lilinka
Datum narození: 1. 1. 2010
matka: Hetty Farma Štěkot otec: Typhon du Niedersand
Je to pěknej diblík, první týden nás pásla, ještě že neuměla vyskočit na lůžko a my se měli, kde schovat. Naštěstí nabízení uzlíků a hraček výměnou za naše kotníky brzy zabralo. Je to velmi učenlivý pejsek, čekající na každý váš další povel a hru. Velmi ráda aportuje, přetahuje se o uzlík a miluje tunel. Na zahrádce jsme už zkoušeli základy agility, klidně zvládne pět překážek sama, tunel doslova miluje. Když necvičíme, tak jím prolítává, jen tak pro radost. Učíme se základy tance se psem a Lilinka je velmi učenlivá, už umí otočky vpravo i vlevo, osmičku mezi nohami… Lili miluje jakoukoliv zeleninu a ovoce (nejprve si vyžádala cibuli, pak okurku, rajče, banán či jablko). Když jsme ji dovezli domů, byla taková zaražená, ale jen do chvíle, kdy dorazil Mikulášek, a od té doby spolu řádí jako dva čerti. Je typickým představitelem svého plemene – pyraní povahu a neustálý temperament nezapře. Celou naši rozsáhlou rodinu přijala bez problémů – stala se jejím miláčkem. Vikinka si ji očuchala a obě si přiznali, kdo z nich je velitelka. No prostě Lilinka to s Vikinkou umí, a to jsme potřebovali, ne s každým psem Vikinka vyjde. Seznámení s Bodíkem bylo trochu složitější. Lilinka ještě hledající mlíčko maminky si občas spletla Bodíkův penis a kulenky se struky mlíčka. A tak se s ní Bodík chvilku nebavil. Pak už si dával na kulky pozor a staly se s nich nerozluční kamarádi ve psích hrách. Lilinka je perfektní hlídač. Dokonce zachránila naše auto před vykradením. Jako jediná ze psů si všimla, že někdo obchází naše auto zaparkované před zahrádkou.
